Jak na sluneční brýle

Je krásný jarní den, vyjdete ven, tvář nastavíte nebi a okem přelétnete oblohu. Vaše oko zabrouzdá i směrem ke slunci a den už tak krásný není. Máte před očima mžitky, kterých se marně snažíte mrkáním zbavit, ale bohužel už to není taková zábava, jaká to bývala v dětství. Mžitky vznikají, když dojde k podráždění sítnice a příliš intenzivním zářením se na ni „vypálí“ obraz. Naštěstí se nejedná o trvalý stav a není třeba hned sahat po slepecké holi. Přesto je lepší v takových situacích své oči chránit. Své o tom ví slavný detektiv Horatio Caine z Kriminálky Miami, který si překvapivě brýle nenasazuje, aby vypadal jako neuvěřitelný frajer, ale z preventivně-zdravotních důvodů. Při přímém pohledu na výbuchu, který v drtivé většině případů po nasazení brýlí v pořadu následuje, by si totiž mohl poškodit zrak.

Abyste mohli být stejně zodpovědní jako Horatio, dovolili jsme si pro Vás napsat pár slov o slunečních brýlích a jak na ně.

Historie slunečních brýlí

Stejně jako u jiných článků si neodpustíme pár historických faktů. A začneme u Inuitů v časech prehistorických. Ti byli totiž nejspíš prvními, kdo zjistil, že v brýlích člověk vypadá jako frajer. Příjemným bonusem potom bylo to, že jim od sněhu odrážející se slunce nepřivedlo sněžnou slepotu.  Takové brýle byly vyrobeny ze slonoviny a je s podivem, že tento typ brýlí dnes nevidíme na každém druhém hipstrovi.

Slunečními brýlemi hýčkal své oči i takový velikán, jako Nero. K dokonalosti se dokonce dostal tak blízko, že gladiátorské zápasy sledoval přes smaragdové tabulky, přes které nebylo téměř nic vidět. A kdo nic nevidí, nemůže si poškodit zrak. Otázkou však zůstává, jestli si brýle pouze neponechával v záloze pro případ, kdyby v budoucnu zapálil Řím, což se nakonec ukázalo jako velmi prozíravé. (pozn. Nerova vina na požáru Říma je sporná, tento odsudek byl tedy použit pouze důvodu, že si autor článku sám nahrál na smeč, nikoliv proto, že se jedná o autorovo přesvědčení).

O brýlích pak není dlouho slyšet, tedy alespoň podle anglické Wikpiedie ne. Tuto informační hluchotu přerušují až Číňané, kteří už ve dvanáctém století vyráběli z křemene něco, co by se i z dnešního pohledu dalo nazvat lenonkami. Ty měly docela zajímavé a specifické společenské místo. Nosili je totiž soudci, aby při výslechu zakryli výraz tváře.

Jak šel čas, pokusů o různé variace slunečních brýlí přibývalo. Například anglický optik James Ayscough věřil, že různé odstíny skla brýlí pomáhají ke korekci očních vad. Tato domněnka ovšem nebyla příliš správná a mohlo se tedy stát, že pacienti v péči tohoto muže viděli nejen rozmazaně, ale navíc i zeleně. Další historickou zajímavostí je, že brýlemi se dříve bojovalo proti příznakům syfilisu, ten totiž způsobuje přecitlivělost na světlo.

Sluneční brýle, jak je známe dnes

Sluneční brýle nabyly na popularitě ve dvacátých letech minulého století. Oblíbené byly mezi celebritami. Brýle jim totiž pomáhaly v předstírání, že nejsou celebritami. Milníkem v masové produkci brýlí byl rok 1929, kdy Foster Grant našel zlatý důl na plážích Atlantic City. Podle magazínu Life se do roku 1937 prodalo na tehdejší dobu neuvěřitelných 20 milionů kusů. Od roku 1929 tedy téměř sedm tisíc kusů denně. Brýle s polarizovanými skly spatřily poprvé světlo světa roku 1937.  Dále se sluneční brýle vyvíjely hlavně co do tvarů, barev, materiálů a určení.  Tato evoluční tendence nás vede až do současnosti, kdy seženete sluneční brýle tak vyspělé, že vám umožní spát ve škole či práci díky fólii s falešnýma očima!

Jak správně vybrat sluneční brýle

A tak můžeme skrz exkurz do historie tohoto fenoménu konečně dostat k tomu, co dělat, abyste o své oči pečovali minimálně tak dobře, jako výše zmiňovaný detektiv ze seriálu Kriminálka Miami.

Při výběru docela pochopitelně sáhnete nejdříve po brýlích, které se nám prostě líbí. Ale než to uděláte, zkuste si vzpomenout na Inuity. Tím nechci říct, ať kupujete brýle ze slonoviny, ale ať myslíte na ochranu svých očí. Klíčovým faktorem je UV filtr, tedy propustnost brýlí.

Pokud vybíráte brýle například někde na tržnici, nejspíš byste se informace o propustnosti brýlí dožadovali zbytečně. Budete si tedy muset vystačit s empirickým pokusem. Pokud se s brýlemi podíváte do slunce a vypálí vám to oči, buď se jednalo o dalekohled, nebo brýle s vysokou propustností (pozn. nikdy se nedívejte na slunce dalekohledem, jde to pouze dvakrát – jednou levým, podruhé pravým okem). Pokud naopak neuvidíte nic, buď máte zavřené oči ze strachu z poškození sítnice, nebo stoprocentně nepropustné brýle. Ve specializovaných prodejnách vám rádi poradí a pak si za to neméně rádi nechají zaplatit. Zlatou střední cestou bude řídit se zdravým rozumem a zvážit účel, za kterým brýle kupujete.

Co byste zvážit při výběru brýlí

Správný výběr brýlí závisí ve velké míře na prostředí a aktivitě, kterou hodláte vykonávat. Rizikovým prostředím je voda a sníh. Od těchto povrchů se totiž sluneční záření nadměrně odráží a může dojít k rychlému podráždění sítnice. Na hory nebo k vodě tedy lze doporučit brýle s nižší propustností, ideálně s polarizačními skly (o polarizaci níže).

Naopak slabší brýle je vhodně používat pro řízení. Pokud slunce téměř zapadne ve chvíli, kdy si nasadíte brýle, přitom je teprve jedna hodina odpoledne, nejspíš máte na řízení příliš tmavé brýle.

Co jsou to polarizovaná skla

Zdatnější fyziky nijak nepřekvapí informace, že se sluneční záření šíří všemi směry. Takové záření je nepolarizované. To například vysvětluje záhadu, že je vidět i tam, kde zdánlivě jeho paprsky nedopadají. Světlo se polarizuje ve chvíli, kdy se odrazí od určitého povrchu. Dojde k lomu paprsku a záření se šíří pouze určitými směry. Různě polarizované světlo je potom pro lidské oko lépe zpracovatelné. No a přesně to dělají polarizovaná skla, zjednodušeně řečeno záření „usměrní“ tak, že je pro lidské oko lépe zachytitelné. (pozn. lidé s odborným vzděláním v této oblasti prominou).

Jaký typ brýlí?

Konečně jsem se prokousali přes skla a můžete sáhnout po jednotlivých typech brýlí. A jaké že typy to jsou?

 

Pilotky („aviators“)
Velkou klasikou jsou pilotky. Pilotky se hodí spíše k upravenému vzhledu či k vzhledu „drsňáka“. A kdo jiný lépe reprezentuje dvě výše zmíněné vlastnosti, než právě pilot?

Wayfarer
Tento typ brýlí je o něco mladší než pilotky, ale také docela dědeček. Wayfarer spatřily světlo světa roku 1952 a od těch dob se dočkaly velké spousty variací. Za zmínku rozhodně stojí například dřevěné brýle od české společnosti BEKWOOD. Podle barvy a materiálu je může stejně dobře nosit beachboy jako James bond. Jen si dejte pozor, ať jsou doplňkem toho, co máte na sobě, nikoliv pěstí na oko.

Lenonky
Jak už bylo zmíněno, lenonky, tedy brýle s kulatými sklíčky jsou staré několik set let. V moderní historii je ne příliš překvapivě proslavil John Lennon, nebylo tomu naopak, tedy že se Lennon pojmenován podle tohoto typu brýlí. Jedná se ovšem o kousek, který musí nositeli sednout a lze vidět určitou spojitost mezi těmito brýlemi a skupinou lidí, kteří jsou označování jako hipsteři.

Cyklistické brýle
Doufáme, že tento jeden řádek sem píšeme zcela zbytečně, ale pro klid duše. Ne! Jinam než na kolo ne!

Inuitské brýle
Čím jsme začali, také skončíme. Tyto brýle zdánlivě do výčtu nepatří, ale s přihlédnutím k tomu, že bychom v nich někoho na ulici velmi rádi potkali, dáváme tomuto typu brýlí sto bodů ze sta a můžeme je vřele doporučit!

Brýle jsou však pouze součástí celku, pokud vás zajímá, jaké další parametry můžete vylepšit, přečtěte si tento článek

Pokud se Vám článek líbil, máte k němu připomínky, nebo byste měli zajímavý nápad na další článek, napište nám! Děkujeme.

 

 

Zpět do blogu